29. září 2026
Gault&Millau vám pravidelně představuje výjimečné kuchaře, kteří působí v českých restauracích oceněných našimi čepicemi.
Za dokonalým talířem, který vám přistane na stole, nestojí jen precizní technika a kvalitní suroviny, ale především osobnost. Kdo jsou chefs, kteří vám připravují nezapomenutelné gastronomické zážitky?
V této sérii vám poodhalujeme jejich lidskou stránku. Dozvíte se, odkud pocházejí, co je inspirovalo stát se kuchaři a jaká cesta je dovedla až k současné pozici v restauraci oceněné Gault&Millau. Ale nejen to – zjistíte, kým jsou, když sundají rondon, jak tráví volný čas, co je nabíjí energií i jaké drobnosti mají vždy u sebe, ať už jsou kdekoliv.
Seznamte se s Khanh Ta, šéfkuchařem pražské restaurace Taro, který získal ocenění Gault&Millau Šéfkuchař zítřka 2026.
1. Kdo je Khanh Ta?
Táta, manžel, lezec a cestovatel.
2. Co jste studoval?
Elektrotechniku.
3. Od kdy vaříte a jaká byla vaše cesta?
Asi od 10 let. Od pomáhání v kuchyni rodičům a vaření jídel na rodinných oslavách, přes pomáhání v restauracích u známých, až po vaření ve své vlastní restauraci. K profesionálnímu vaření jsem se ale dostal tak trochu z donucení, protože jsme nemohli najít šéfkuchaře do Gao Denu a otvíračka se blížila, tak jsem to musel vzít na sebe já.
4. Jak nebo kde jste se naučil opravdu vařit?
Vařit umí každý, kdo trochu chce a má celkem dobré chutě. Horší je vařit tak, aby to bylo zvládnutelné v profi kuchyni. A to se člověk učí za pochodu svými chybami. Takže odpověď na otázku, kdy jsem se naučil opravdu vařit, je, že jsem se to ještě nenaučil, ale stále se učím a budu se to učit celý život.
5. Jaká je rada, podle které se řídíte?
To bude dobrý.
6. Dal vám někdo někdy špatnou radu?
Myslím, že často, ale špatné rady vždy ihned vytěsním z hlavy, takže si je nepamatuji.
7. Kdy a proč jste se rozhodl zasvětit kariéru vietnamskému fine diningu?
Po nějakém čase vaření klasické vietnamské kuchyně, kdy jsem si uvědomil její potenciál.
8. Popište koncept restaurace Taro.
Taro je komorní restaurace s pouhými dvaceti místy kolem otevřené kuchyně, kde jídlo hostům sami servírujeme a zároveň jim jednotlivé chody představujeme. Vycházím z klasických vietnamských receptů, které převádím do moderní gastronomické podoby a rád do nich zapojuji i české suroviny. Hodně nám záleží na osobním přístupu a na tom, aby se u nás host cítil příjemně a vítaně, což je podle mě důležitá součást vietnamské pohostinnosti.
9. Kam si chodíte pro inspiraci?
Vietnam, Thajsko.
10. Co nejraději jíte?
Kuře s rýží.
11. Kdo vaří u vás doma a co?
Žena, domácí vietnamskou kuchyni. Já občas uvařím něco českého.
12. Co vaříte nejraději?
Z vietnamské kuchyně thit kho neboli karamelizovaný bůček s vejcem, a z české hovězí guláš.
13. Vnímáte nějaké změny po ocenění?
Vnímání mojí stopy, co tu můžu zanechat, a že bych nikdy neměl povolit a stále se zlepšovat.
14. Čím hřešíte, co je vaše guilty pleasure?
Cokoliv smaženého, ať už na slano, nebo na sladko.
15. Co si myslíte o kuchařských knihách?
Na knihy moc nejsem, ale staré knihy jsou dobrou inspirací. Nové knihy mě vůbec neberou.
16. Jakou posloucháte hudbu?
Asi vše kromě rapu. Ale podle nálady. Když se potřebuji uklidnit, poslouchám klasiku, na pohodu 80.–90. léta a při sportu DnB.
17. Jak relaxujete?
Cestováním a sportem.
18. V čem chodíte, když na sobě nemáte rondon?
Mám rád sportovní oblečení, takže v saku a košili mě uvidíte jen párkrát do roka.
19. Kde se vidíte za deset, dvacet let?
Už bych nejraději měl zautomatizované všechny podniky a jen cestoval po světě a pokud zdraví dovolí, sportoval.
20. Máte tip, kdo by po vás mohl převzít ocenění Šéfkuchař zítřka?
Já si myslím, že by to měl být Martin Štangl.
21. Co je v naší gastronomii nedoceněné?
Nedocenění jsou všichni lidé v oboru, kteří to dělají srdcem. Ať už se jedná o šéfkuchaře, nebo uklízečku, je to těžká i psychicky náročná profese.
22. Co vám v Česku chybí?
Ještě větší osvěta strávníků, jak to v restauracích funguje. A je jedno, jestli jde o ty pozitivní věci, nebo negativní. Od toho, jak to chodí v kuchyni, jaký je řetězec surovin, jak se kde řeší hygiena, kvalita, náklady, péče o zaměstnance atd. Když je někdo z gastra, většinou už po vstupu do restaurace a přečtení lístku tuší, co od podniku očekávat, co si může objednat a co si raději nebude dávat. Běžný strávník tyhle věci nepozná. A pokud lidé budou informovanější, ubude nekvalitních podniků a kvalitních si lidé budou více vážit.
Bez čeho se Khanh Ta neobejde?
Nůž – Tenhle je můj univerzální, používám ho skoro na všechno.
Klíče – Mám klíče od restaurace, od skříňky a taky čip na lezeckou stěnu, kam chodím před prací.
Pravítko – Používáme ho na linkování a na odškrtávání hostů.
Fixa – Potřebujeme mít zaznamenané veškeré alergie, intolerance nebo preference našich hostů.
Hůlky – Těmi ochutnávám nebo je používám místo pinzety jako správný Vietnamec.
Malý kapesní nožík – Používáme ho na otevírání krabic nebo vakuových pytlíků. Je to šikovná věc, kterou máme vždycky po ruce.
Tvořítko – Tohle jsme si sami vytiskli na 3D tiskárně.
Zapečený toast – Z rohlíku, housky nebo chleba. Jsem člověk, který dokáže jíst nějakou věc každý den, takže já mám opravdu každý den připravené dva tyhle toasty. Práce kuchařů je taková, že se často nestihnete najíst. Tohle mám vždy po ruce.
Krabička s ovocem
